Před 8 lety byl u senzačního stříbrného úspěchu národního týmu jako asistent trenéra. Teď je David Zlatník ve Švýcarsku jako televizní expert a spolukomentátor. V čem našel příčinu šokující prohry 4:5 s Lotyšskem?
Český tým vedl po 1. třetině 4:2, měl převahu, přesto nakonec neuspěl. Proč?
„Naši hru jednoznačně rozhodil moment ve 2. třetině, kdy začali hráči rotovat, do hry se dostávali i ti, kteří předtím nenastupovali, z celého zápasu se naprosto vytratil klid a už jsme se tam bohužel nevrátili. Druhá věc je ta, že zkušení hráči, na kterých to stálo v přesilovkách a pak při hře 6 na 5, nehrají v optimální formě. A je na zvážení, jestli to nezkusit postavit na, byť mladších, hráčích, kteří v současné chvíli mají formu největší.“
Tým navíc hrál od první do poslední minuty stejně, nepřišla žádná výraznější změna…
„Je to tak. I co se týče stažení na 10 lidí, které přišlo na můj vkus poměrně pozdě. To není kritika trenéra, ovšem on je tam od toho, aby něco změnil. A to bohužel nepřišlo za celý zápas…“
Lotyši vsadili na jednoduchou hru, nic si nekomplikovali. Češi místo, aby vystřelili, ještě přihrávali…
„Co mě překvapilo a jednoznačně se ukázalo: někteří naši hráči jsou pomalejší než oni! Lotyši v situacích jeden na jednoho hodně vyhrávali osobní souboje, tam právě vznikaly ty šance. A možná nejzásadnější věc: trápí nároďák už dlouhodobě, a to je proměňování šancí. Pokud se podíváme na to, kolik jsme měli příležitostí do prázdné brány, mohli jsme klidně vyhrát 10:4. Bohužel se to sešlo tak, že to nelepilo nikomu.“
Na mistrovství světa jste viděl všechny předchozí české zápasy. Napadlo vás, že by to mohlo skončit takhle?
„Vůbec! Vůbec! (důrazně) Předpokládal jsem jednoznačné vítězství našich o 5 gólů. Ale Lotyši se s trenérem Parviainenem výborně na dnešní utkání připravili. Ukázal, že je to velký stratég. Najednou to bylo úplně jiné mužstvo. což bylo vidět už na rozcvičce. Vždycky jsem se na ni díval a tentokrát byla naprosto odlišná, než ty, které měli předtím. Bylo na nich patrné obrovské odhodlání, obrovská motivace. Jsou hlavně skvěle fyzicky (důrazně) připraveni, ten zápas odehráli skoro celý na 10 lidí. A spíš ještě z hlediska fyzických sil měli nad námi navrch.“
Teď ve čtvrtfinále čekají Finové. Mluví se o tom, že mají přestárlý tým, že jim chybí drajv. Co soudíte o šancích českého týmu po výkonu s Lotyšskem?
„Ten tým může Finy porazit. Úplně v klidu! Naprosto. (přesvědčivě) Tak, jak jsem Finy viděl doposavad, nejsou v moc velké pohodě. Ale nesmíme zapomínat na to, že je to silný mančaft. Mají dobré hráče, kteří mohou v jednom utkání zazářit. Budou mít obrovskou motivaci vyhrát. Ale mít je za soupeře není v současné chvíli nějaká tragédie. Turnaj se vyvinul tímhle směrem, musí se prostě hrát s těmi kartami, které jsou na stole.“
Je nevýhodou Čechů to, že se Lotyši mohli cílevědomě dva roky připravovat na tenhle zápas, zatímco Češi se chystali na Švédy, kteří je potenciálně čekali v semifinále?
„Přesně. To je to klišé, které nemá nikdo rád, říkat, že jdeme zápas od zápasu, ale je symbolické. A přesně se to potvrdilo. Speciálně v české nátuře a já ji znám, protože jsem s těmi hráči předtím pracoval. Prostě to tak je. Z tohohle si český národní tým musí vzít obrovské ponaučení, protože žádný zápas s tou naší mentalitou není předem hotový, pokud se nebavíme o nějakých slabých soupeřích.“
Jak vůbec ten výsledek vnímáte pocitově? Je to ostuda?
„Já to pocitově vnímám tak, že je to hodně k zamyšlení. A to, že si z toho tým musí vzít výrazné ponaučení, jak přistupovat k takovým zápasům.“
Vidíte nějakou paralelu se stříbrným šampionátem 2004? Tehdy podceňovaní Češi zaskočili švýcarské favority, teď bude obdobná situace. Experti vidí jasně Finy v semifinále…
„Role outsidera nám vyhovuje, to tak je, to je jasný. Budeme hrát určitě jiný zápas, než jsme hráli dneska. Bude nám to vyhovovat. A já tomu věřím, že ty Finy udělají!“
