Tomáš Sladký padá na zem stejně jako celý český florbal.[/caption]
Během rozhovoru se mu v očích leskly slzy. „Ani nevím, co je dneska za den, jsem z toho úplně mimo. Asi se půjdu oběsit, nevím... Nezbývá než se veřejně omluvit, protože jsme si nasypali ne popel na hlavu, ale nechci být sprostý, co.“
Někteří hráči jen těžko kousali takovou blamáž, chtěli rychle pryč z dějiště turnaje, ale domů se jim zároveň také nechtělo. „Jak se tam teď mám někomu podívat do očí?“ ptal se zoufale Tom Ondrušek.
Horlivě mluvil o tom, jak bude v následujících dvou letech dřít, aby něco podobného už nedopustil. Trenér Trnavský a pár hráčů už šanci na reparát v reprezentaci mít nebudou, končí. Tohle bylo hodně hořké loučení. „Smutné. Pro mě i pro kluky. Určitě to byl konec pro Aleše Zálesného, Tomáše Chrápka, Aleše Jakůbka, nevím, jak Bolek (Tomáše Kafku), ten ještě má asi chuť hrát dál,“ vyložil Trnavský.
S otazníkem je i další působení kapitána Fridricha. Skončí? Bude hrát dál? „V tuto chvíli to nechci říct. Teď se chci věnovat rodině, kterou jsem dlouho neviděl. Půl roku jsem obětoval tomuhle turnaji, rodina tím trpěla. Teď je ve mně hrozné zklamání, že jsem se půl roku připravoval na něco, co přišlo takhle vniveč,“ povzdechl si.
Vypadá to, že se Mayové i matematici ve výpočtech o konci světa opravdu spletli. Optikou mistrovství světa v Curychu už totiž pohroma začala – a jako první zpustošila český národní tým. Ten se dlouho a pracně škrábal do světové špičky, ovšem progres se zastavil. Výsledkem je nejhorší umístění v historii MS.
Dosud jím bylo 6. příčka z let 1998 a 2000, nyní to bude v Curychu nejlépe 7. místo. „Je to ostuda! Nikdo se tady nesetkal s nějakou top formou. Nemohli jsme se na hřišti opřít o nic florbalového,“ posteskl si útočník Tomáš Sladký.
Tým si mizérii vyžral do konce. Vždycky, když si hráči mysleli, že to horší být nemůže, je osud přesvědčil o opaku. „Že nebudeme schopni porazit týmy jako Lotyšsko nebo Norsko, to by mě nenapadlo ani v nejčernějších snech! Za celý turnaj jsme nepředvedli vůbec nic!“ řekl zpříma kapitán Milan Fridrich.
Přitom před odjezdem mluvil o útoku na zlato, o nejlepším národním týmu, v němž kdy hrál. „Cítil jsem, že formu máme, ale někde se vytratila v zápase s Amerikou. I když jsme vyhráli, dostali jsme se do křeče,“ ohlížel se. Tým pár týdnů před MS na EFT ve Švédsku porazil Švýcary, remizoval s Finy… „Byli jsme dynamičtější, rychlejší. Jakoby na nás padla únava. Někteří neměli formu, ale týmově jsme nebyli schopni se podpořit, abychom ji našli,“ uvedl Fridrich.
A nepovedlo se to ani trenérovi Tomáši Trnavskému. „Určitě nepředvedli všichni to, co jsme od nich očekávali. Asi je to naše zodpovědnost, my jsme to nedokázali a musíme probrat, proč se to stalo. Snažili jsme se hráčům atmosféru a pohodu do týmu přinést,“ řekl.
Možná i v tom byl problém. Kolem hráčů všechno fungovalo, nic nebyl problém zařídit a na hřišti to vypadalo podobně. Tým otočil zápasy s Lotyšskem a s Norskem a začal hrát příliš bezstarostně na to, že se jednalo o mistrovství světa. „Nevím, kde byl problém. Na každý zápas jsme je připravovali, že to nebude lehké, že zápas s Lotyši bude klíčový, dostali dostatečné množství motivačních věcí po celém hotelu a do šatny…“ přemítal Trnavský.
Do hlav prý hráčům nevidí, ale… „Je otázka, jestli byli všichni motivovaní vůbec na celém mistrovství světa,“ uvedl.
Podle něj byl problém v tom, že po krizi se týmová soudržnost rozpadla. Fridrich mluvil o tom, že nebyl tým dostatečně zdatný psychicky. „Hodně jsme podcenili odolnost týmu. Psychologická příprava na zápas je důležitá,“ přiznal.
O tom samém mluvil i Sladký. „Dneska ten zápas byl nejtěžší hlavně z mentální stránky a stejně jsme ho nezvládli. Zase jsme vedli 3:1 a zase jsme to pokazili,“ nechápavě kroutil hlavou.
[caption id="attachment_6175" align="alignright" width="382"] Tomáš Sladký padá na zem stejně jako celý český florbal.[/caption]
Během rozhovoru se mu v očích leskly slzy. „Ani nevím, co je dneska za den, jsem z toho úplně mimo. Asi se půjdu oběsit, nevím... Nezbývá než se veřejně omluvit, protože jsme si nasypali ne popel na hlavu, ale nechci být sprostý, co.“
Někteří hráči jen těžko kousali takovou blamáž, chtěli rychle pryč z dějiště turnaje, ale domů se jim zároveň také nechtělo. „Jak se tam teď mám někomu podívat do očí?“ ptal se zoufale Tom Ondrušek.
Horlivě mluvil o tom, jak bude v následujících dvou letech dřít, aby něco podobného už nedopustil. Trenér Trnavský a pár hráčů už šanci na reparát v reprezentaci mít nebudou, končí. Tohle bylo hodně hořké loučení. „Smutné. Pro mě i pro kluky. Určitě to byl konec pro Aleše Zálesného, Tomáše Chrápka, Aleše Jakůbka, nevím, jak Bolek (Tomáše Kafku), ten ještě má asi chuť hrát dál,“ vyložil Trnavský.
S otazníkem je i další působení kapitána Fridricha. Skončí? Bude hrát dál? „V tuto chvíli to nechci říct. Teď se chci věnovat rodině, kterou jsem dlouho neviděl. Půl roku jsem obětoval tomuhle turnaji, rodina tím trpěla. Teď je ve mně hrozné zklamání, že jsem se půl roku připravoval na něco, co přišlo takhle vniveč,“ povzdechl si.
Tomáš Sladký padá na zem stejně jako celý český florbal.[/caption]
Během rozhovoru se mu v očích leskly slzy. „Ani nevím, co je dneska za den, jsem z toho úplně mimo. Asi se půjdu oběsit, nevím... Nezbývá než se veřejně omluvit, protože jsme si nasypali ne popel na hlavu, ale nechci být sprostý, co.“
Někteří hráči jen těžko kousali takovou blamáž, chtěli rychle pryč z dějiště turnaje, ale domů se jim zároveň také nechtělo. „Jak se tam teď mám někomu podívat do očí?“ ptal se zoufale Tom Ondrušek.
Horlivě mluvil o tom, jak bude v následujících dvou letech dřít, aby něco podobného už nedopustil. Trenér Trnavský a pár hráčů už šanci na reparát v reprezentaci mít nebudou, končí. Tohle bylo hodně hořké loučení. „Smutné. Pro mě i pro kluky. Určitě to byl konec pro Aleše Zálesného, Tomáše Chrápka, Aleše Jakůbka, nevím, jak Bolek (Tomáše Kafku), ten ještě má asi chuť hrát dál,“ vyložil Trnavský.
S otazníkem je i další působení kapitána Fridricha. Skončí? Bude hrát dál? „V tuto chvíli to nechci říct. Teď se chci věnovat rodině, kterou jsem dlouho neviděl. Půl roku jsem obětoval tomuhle turnaji, rodina tím trpěla. Teď je ve mně hrozné zklamání, že jsem se půl roku připravoval na něco, co přišlo takhle vniveč,“ povzdechl si.
