Tak dost, pánové, takhle ne! Přestaňme hrát na place jako profesoři a pojďme dřít, jinak odsud pojedeme s ostudou! Reprezentanti se dnes po snídani, pár hodin po šokující prohře s Lotyšskem 4:5, zavřeli bez trenéra na hotelu v místnosti pro porady a zhruba hodinu si vyříkávali problémy, které je trápí ve hře národního týmu…
Kapitán Milan Fridrich sáhl pro nápad do své práce školitele a do diskuse systematicky zapojil všechny hráče. „Pojali jsme to tak, abychom se vyjádřili úplně všichni. Dal jsem dvě otázky, na které měl každý odpovědět, jelo se od nejmladšího po nejstaršího,“ popisuje.
I dotazy vymyslel on, dal je schválit brankáři Tomáši Kafkovi, dva zkušení přišli s náměty k zamyšlení: Proč nehrajeme naše maximum? Co pro to já udělám? Všichni hráči si museli sáhnout do svědomí a přede všemi se zavázat k nějakému úkolu. „Věřím tomu, že když to člověk řekne takhle před všemi, bude to, co si vzal na triko, dělat,“ je přesvědčený Fridrich.
Cíl je jasný: vrátit týmu tvář florbalové velmoci, vydolovat z hráčů to, co v nich je. Jenže nepřijde to samo, ani řečmi, musí pro to všech 20 hráčů něco udělat. Můžou se k tomu dobrat jedině společně. „Chceme, aby naše hra odrážela naše schopnosti, protože jsme jich tady zatím ukázali tak 30-40 procent,“ říká český kapitán.
Co na vlastní otázky odpovídal on sám? „Mou hlavní věcí, která se tam objevovala hodněkrát, bylo, že jsme do téhle doby neměli takovou tu pokoru,“ vykládá. „Bojovnost na hřišti, abychom žrali každý centimetr hřiště.“
A dodává, že právě těmihle vlastnostmi kdysi vyhrávala starší generace reprezentantů, kteří se herně nemohli se Švédy či s Finy měřit. „Já jsem z těch, který té florbalovosti nemá tolik jako mladí hráči. Máme jich tu dost, kteří jsou neuvěřitelně šikovní, ale musíme tam mít pořád ten základ, kterého se nesmíme nikdy vzdát,“ burcuje Fridrich.
Přesně tohle zdobilo Lotyše při historickém triumfu nad Čechy. „Musíme hrát přesně stejně, takhle zarputile, bojovat, žrát každej balón, pak se projeví ta naše florbalovost,“ soudí centr první řady.
Už by nechtěl prožít další stejnou noc jako včera. „Usnul jsem v půl čtvrté a docela jsem se budil…“ Noční můra nemusí Čechy strašit dlouho. Ovšem sama neodletí…
