Bezprostředně po utkání měla velkou radost z medaile. „Určitě jsme měli trochu jiný cíl, ale je to nádherné, co jsme společně dokázali. Tohle jsou okamžiky, pro které jsme dřely, takže jsem za tým neskutečně vděčná a jsem ráda, že jsme to urvali,“ poukázala na to, že tým snil o finále, snad také o útoku na zlato.
Jenže finálový sen přeťaly budoucí světové šampionky z Finska. „Samozřejmě, že to moc bolelo. Ale vyspaly jsme se z toho a věděly jsme co chceme a urvaly jsme to,“ hodnotí útočnice na klubové úrovni hrající za Tatran Střešovice.
Utkání o bronz se vyvíjelo v sinusoidách, nakonec s bronzovou tečkou. „Do poslední chvíle jsme věřily, dotáhly jsme to až na nájezdy, ale zvládli jsme to. Super práce,“ usmála se česká florbalistka.
Byť zápasy trávila často i ve čtvrté formaci, tak na rozhodující nájezdy ji tým povolal. Že pojede se dalo odvodit už v krátké přestávce, kdy si od stolku časoměřičů vyžádala míček na přípravu. „Jo, určitě jsem si věřila. Potřebovala jsem si oživit pohyb s míčkem, ale věděla jsem předem co udělám, v hlavě jsem to měla dané,“ popisovala.
Nakonec uspěla. „Gólmanku už znám, věděla jsem, co na ní platí, navíc nám pomohla trenérka gólmanek,“ zmínila Lenku Kubíčkovou.
Sama neměla s nájezdem problém. „Jo, věděla jsem, že to zodpovědnost na sebe budu muset vzít a vzala jsem. Věřil mi tým a já jsem věřila sama sobě, takže to už bylo jen o tom ten nájezd dát,“ říká.
V hledišti nechyběli ani rodiče, matka Irena a otec David, legenda pražské Sparty a pětinásobný světový šampion. „Jsou pyšní, jsou rádi, že jsme to urvaly a máme bronz,“ tlumočila první pocity.
„Hodnotím ji pozitivně, dřely jsme celou sezónu, šly jsme si za tou plackou a že je bronzová… I tak je to strašně krásné,“ uzavřela Denisa Výborná hodnocením sezóny 2025/2026.
