Měl se loučit v prostředí, kde se rozhodl prožít zbytek života. Poslední turnaj v roli reprezentačního kouče pro něj ale skončil trpce. Národní tým pod vedením Tomáše Trnavského vyhrál jen nad trpaslíky z Japonska a s USA. Duely s Lotyšskem, Finskem i Norskem Češi prohráli.
Vybral si 20 mužů, kterým věřil. Před šampionátem měl dokonce florbalovou veřejnost na své straně. Tu totiž pobouřil fakt, že o jeho osudu bylo rozhodnuto dávno před mistrovstvím. I kdyby dovedl Tomáš Trnavský Čechy ke zlatým medailím, rozhodla se florbalová unie, že s ním nepočítá.
Jenže se mistrem světa nestal. Naopak, podepsal se pod nejhorší výsledek české mužské reprezentace v historii. Všechno bylo špatně. Hráčům chyběla forma, i když hýřili velkým sebevědomím. A vymyšlená byla i zkratka do finále přes Finsko. To byla hodně slepá ulička.
[caption id="attachment_6188" align="alignleft" width="375"]
Smutné oči kapitána Milana Fridricha[/caption]
Na hřišti to totiž nestačilo ani na týmy druhého sledu. Kouč Trnavský nepřišel na způsob, jak z týmu vydolovat aspoň polovinu toho, na co má.
„Zatím je těžko říct, jestli bych udělal něco jinak. Chce to čas, abychom si to probrali. Co se týče týmu, byl dobře vybraný. Jenže i sami kluci říkali, že se tu nesetkali s nejlepší formou,“ vysvětloval selhání svého týmu.
Do Švýcarska vyrazil s týmem, kterému bezmezně věřil. Neuvědomil si však, že vlastně vůbec neví, jak z osobností poskládat jednotlivé formace.
Fungovala jediná. Ondrušek – Tomašík – Tokoš. V duelu s Japonskem dala 9 gólů, pravda, byl to outsider, ale hráči si sedli. Další 3 zápasy je ale trenér roztrhal. A když v útoku zrovna nehrál náhradník Daniel Šebek, neměla najednou nejnebezpečnější formace útočníka s florbalkou napravo…
[caption id="attachment_6174" align="alignleft" width="375"]
Tom Ondrušek[/caption]
A další útoky? Křeč a bída… Aleš Zálesný se sice snažil, ale nějak to „nepáslo“. A hlavně vystřídal za šampionát snad 8 spoluhráčů v útoku. Trápení zakončil hráč 4. švýcarské ligy posledním nájezdem proti norskému gólmanovi Rönnmarkovi. Vzal na sebe odpovědnost, to se cení, ale nakonec fatální turnaj skončil jeho slabým pokusem do pupku norského brankáře. Takhle z reprezentace určitě odcházet nechtěl.
[caption id="attachment_6176" align="alignleft" width="374"]
Milan Garčar a Aleš Zálesný[/caption]
První formace? Ta vlastně neexistovala. Milan Fridrich se nepotkal s formou, úplně mimo své tradiční výkony byl i Martin Richter, utopený na křídle. Martin Ostřanský sice ve Švýcarsku válí, střílí góly jako na běžícím páse, jenže tam kolem něj hrají samí mladí kluci, které si diriguje. Tady měl úplně jinou roli. A nebyl vůbec nebezpečný.
To, že s sebou trenér vezme Štěpána Slaného z prvoligové České Lípy, důkladně osvětlil. Slaný se ale stal nakonec téměř zbytečným. Styl, který chtěl Trnavský možná hrát, Češi skoro nepraktikovali. Na styl, kterým loni na EFT přejeli Finy, vůbec nedošlo.
[caption id="attachment_6178" align="alignleft" width="375"]
Štěpán Slaný[/caption]
Mezi 7 obránců vzal trenér 2 ne úplně zdravé hráče. Úplně fit nebyl Marek Deutsch, který pauzíroval více než měsíc se zraněním kotníku, které si přivodil na Poháru mistrů. Na jindy ofenzivním a sebevědomém Tomáši Chrápkovi byla znát půlroční pauza. A jít se rozehrát před mistrovstvím světa do 2. ligy, to je přece jen slabá příprava.
[caption id="attachment_6180" align="alignleft" width="374"]
Tomáš Chrápek[/caption]
Daleko větším průšvihem byly ale výkony Milana Garčara, který měl být jako hráč ze švédské ligy jednoznačným lídrem obranných řad.
Hra dozadu nefungovala. Patrné to bylo právě v duelu s Lotyšskem. Tým, o kterém Češi věděli, že bude hrát na brejky, šel v zápase snad 20x do rychlých kontrů. Pět inkasovaných gólů tak bylo jen logickým vyústěním.
Horší však byl pohled na rozehrávku a přechod do útoku. Po 5 zápasech bylo nutné konstatovat, že žádná neexistuje. Že vše je dílem improvizace hráčů. Češi vlastně vůbec nevěděli, jak mají hrát.
[caption id="attachment_6181" align="alignleft" width="375"]
Taktika a rozehrávka, spíš dílo improvizace? Určovali si ji sami hráči?[/caption]
Na rozdíl od Lotyšů, nebo Němců, kterým stačily 2 formace. Jasný koncept hry předvedlo dokonce i Slovensko, vedené českým trenérem Janem Holovkou. A to jsme Slováky naposledy deklasovali 7:1!
Jediným světlým momentem z české strany byl výkon gólmana Tomáše Kafky v duelu s Finskem. Bohužel to bylo to jediné, na co se dalo vsadit. Na Davidu Rytychovi se možná také podepsala ne tak velká herní praxe ze švédského angažmá.
Tomáš Trnavský skončil. Tým rozpustí o 2 dny dřív, než původně plánoval.
„Uvidíme, co bude. Dojedeme na hotel, dáme si večeři a uděláme si schůzku. Bude na hráčích, jestli budou chtít zůstat a kouknout se na finále,“ řekl k posledním chvílím s hráči.
Na šampionát odjížděl jako muž, kterému všichni křivdili. Ke stříbru, které získal jako kapitán v roce 2004 a k bronzu, který vyhrál v roce 2010 jako trenér, však víc nepřidal. Ani satisfakce se ale nedočkal. Naopak, bude se na něj vzpomínat jako na trenéra, který odkoučoval reprezentaci k nejhoršímu výsledku historie…
