Do ženského Superfinále se Tomáš Martiník vrátil po jedenácti letech, v roce 2015 slavil premiérový titul nové generace Vítkovic. „Superfinále je fajn. Proti Vítkovicím to bylo v něčem zvláštní, ale na druhou stranu je třeba říct, že jsme tady hráli proti nejlepšímu týmu za poslední dobu a jsem rád, že jsme to zvládli. Jsem za Bulldogs rád, že jsme udělali to, co jsme udělali,“ hodnotil kouč, který ve svém posledním Superfinále podlehl s muži Vítkovic před třemi lety Tatranu v prodloužení.
Však také jeho působení v obou klubech bylo jedním ze stěžejních motivů. „Já jsem si Superfinále proti Vítkovicím přál a jsem rád, že to skončilo, jak to skončilo,“ usmál se.
Sám ale na sebe příliš pozornosti strhávat nechtěl. „Dnes to nebylo o mě, nejsem hlavní trenér. Holky chtěly Vítkovice porazit, já jsem jim v průběhu sezóny dodával sebevědomí. Chtěly postoupit do semifinále, pak do Superfinále. A pak už je to jen jeden zápas, buď a nebo. Nám se to povedlo, což je super. Holky sice ví, že jsem z Vítkovic, ale potlačoval jsem to,“ prozradil.
Proto se ani příliš nezabýval, že na druhé straně budou stát Rytířky. „Ne, já nejsem v tomto takový… Prostě to tak je, je to sport a práce a tak dále. Z Vítkovic jsem odešel v pohodě, za novou výzvou. Jsem rád, že se nám to povedlo takto brzo,“ vrátil se ještě naposledy k působení ve Vítkovicích.
Před zápasem své zkušenosti pomalu přenášel na tým. „Připravoval jsem tým na to, co tady bude, jak to funguje a jak to je. A co třeba musíme udělat za věci, jakých se vyvarovat. Je to vlastně nádherné, hrál jsem to tady před nějakými šesti tisíci fanoušky, teď přišlo skoro 12 tisíc… Motivoval jsem je, že to jde, že hrajeme jediný zápas. Měli jsme ale takové flow, že jsme tomu věřili,“ gratuloval svému týmu.
Rozhodla podle něj aktivita Bulldogs? „Asi ano, většinou to tak bývá, nějaké zápasy jsem tady díky takovým gólům prohrál. Už to bylo strašně těžké, fakticky se hrálo jakoby prodloužení, protože na to už nešlo odpovědět. Povedlo se nám dostat dopředu míček a je to naše,“ hodnotil poslední gólovou akci Adély Částečkové.
Jak velkou pohádku napsaly florbalistky Bulldogs? „Asi velkou. Já jsem v Bulldogs teprve dva roky, takže to neprožívám z pohledu té historické chvíle. Jsem rád za Bulldogs, díval jsem na ně před dvěma roky ve čtvrtfinále, kdy dostaly holky od Vítkovic celkem nařezáno a za ty dva roky se to zajímavě otočilo a dopadlo to, jak to dopadlo,“ vrátil se o dva roky.
Služebně starší si prý titul užijí ještě více. „Myslím si, že to je spíše hodně emoční pro Martina Czeczinkara a starší holky je to určitě pohádka, už jsem s nimi o tom i krátce mluvil. Já ještě nejsem tak emočně zainteresovaný, chtěl jsem hlavně vyhrát Superfinále,“ vyložil upřímně.
Kde hledat důvody proč se Bulldogs tak nastartovali? „Myslím si, že během sezóny se ukázalo, že podceňovat tým, ve kterém je Brucháčková, Šolleová, Bolfová.. není radno. Přišly mladé holky, nakonec také Částečková a ještě se vrátila třeba Machálková a vytvořil se tým,“ popisuje trenér.
„Myslím si, že mám cit na to odhadnout, jaká je síla našeho týmu a jaká je síla ostatních týmů a v průběhu sezóny jsem cítil, že na to máme a ta TOP 4 je obecně hratelná,“ hodnotil.
Jako odměnu teď budou Buldočky hrát Champions Cup, kde je ve čtvrtfinále čeká Zug. „Víme, že mistr hraje Champions Cup, holky to vzadu možná měly. Ale prakticky jsme o tom nemluvili. Motivací bylo Superfinále a následné věci jsou následné věci,“ uzavřel Tomáš Martiník.
