Získal jste už svůj šestý titul, ale to se asi neomrzí, že?
„Vím, kolik je za tím dřiny. Jak ode mě, tak od týmu. Jsme takhle u nás nastavení. Dáváme tomu spoustu času a energie a tohle je ta nejlepší odměna, kterou za to můžeme dostat. Opravdu se to neomrzí.“
Opět jste prohrávali podobně jako loni. Kde berete sílu na otočku?
„Začátek z naší strany nebyl dobrý. Tatran nás překvapil tempem a nasazením. Souboje padesát na padesát jsme nevyhrávali. Ze začátku měli pár závarů a dali rychlý gól. Myslím ale, že v této sezoně jsme si i v jiných zápasech prošli těžkými momenty. Pro nás čím déle se hraje, tím je to pro nás lepší. Ideální je série. Jak už jsem totiž zmiňoval, máme natrénováno. Hrajeme hodně na tři lajny, šířka kádru je obrovská a naše kvalita se zatím dřív nebo později vždy prokázala. To je naše velká výhoda.“
V lize už je jen několik zkušených hráčů, jako jste vy, například Jiří Curney nebo Radim Křenek. Kdybyste měl odkrýt recept na to, že jste pořád jeden z klíčových a bodujících hráčů?
„Asi to má každý jinak, protože po nějakém věku se to upřímně hraje hůř... Ale člověk musí chtít, musí ho to bavit, musí ho bavit prostředí lidí, tréninky a organizace. Je to časově náročné, ale musíte v tom vidět smysl. Tréninky jsou rok od roku těžší, protože mladí kluci jsou dobří a konkurence je vysoká. Ale mě to baví a žene dopředu. Každý rok kádr doplňujeme o výborné hráče a to mě nutí na sobě pracovat.“
Odehráli jste ročník bez prohry. Co na to říkáte?
„Po minulé sezoně jsme se sešli na konci května a tohle jsme si ani nepředstavovali. Je to klišé, ale šli jsme zápas od zápasu... Cítili jsme, že máme vyrovnaný kádr. Trochu se utrhl Deli (Adam Delong). Šlapali jsme. Je těžké popsat, co za tím je, to by bylo možná na nějakou hlubší analýzu, ale určitě jsme ukázali obrovskou sílu. Nedávali jsme tomu takovou váhu, ale když to vezmu teď po posledním zápase sezony, tak je to neuvěřitelné, že jsme za celý rok vyjma Champions Cupu neprohráli.“
