Reprezentační komise ČFbU si stojí jednoznačně za svým: nic jiného než vyměnit trenéra u národního týmu juniorů nám nezbylo. Jiří Kysel s námi nespolupracoval, omlouval se z akcí kvůli nemoci, i když normálně fungoval a tak dále, proto jsme místo něj jmenovali jeho asistenta Luďka Beneše. Kysel tvrdí pravý opak. Šéftrenéra reprezentací Zdeňka Skružného obviňuje ze lži a mluví o tom, že se stal obětí kamarádských vazeb. Stojí tu tvrzení proti tvrzení. Pravdu vědí jen sami aktéři tohoto vyhroceného sporu…
Jako nově jmenovaný hlavní trenér juniorské reprezentace jste si loni v létě spolupracovníky, čili i asistenta Luďka Beneše, k sobě vybíral sám. Proč jste si vybral právě jeho?
„Tak to bylo pouze zveřejněné. Tomas
(Janeček) a Petis
(Pajer) po minulém mistrovství z rodinných důvodů skončili, ale nové kolegy jsem si svobodně vybrat nemohl. Zdeněk Skružný
(šéftrenér reprezentací – pozn. aut) mě dotlačil do spolupráce s Luďkem Benešem jako jedinou alternativou, kterou schválí. Navíc není tajemstvím, že hned po skončení šampionátu se unii nabízeli jako trenéři Beneš společně s Michalem Jedličkou a Tomášem Svačinkou
(jeho nynějšími asistenty – pozn. aut.). Skružný mi vetoval i mnou vybraného asistenta na letní kemp talentované mládeže do Jičína, což je neoficiální reprezentační akce, nebo ještě v minulém cyklu navrhovaného kondičního trenéra.“
Můžete popsat, jaký problém mezi vámi a Luďkem Benešem přesně vznikl?
„Vlastně jsme spolupráci téměř nezačali, Luděk Beneš se mnou spolupracovat nechtěl. V minulém cyklu jsme se s Tomášem Janečkem mnohokrát sešli a probrali vše podstatné – koncepci řízení týmu, výběr a sledování hráčů, přípravu obsahů a plánů akcí, samotnou přípravu tréninků... S Benešem jsme se takřka neznali a nebylo mi umožněno s ním probrat důležité aspekty přípravy vedení reprezentace ve dvouletém cyklu. Když už jsme se sešli, o konkrétních věcech diskutovat nechtěl, odkládal je a postupem času mi došlo, že je se mnou ani nechce probírat. Poznal jsem jej jako neupřímného člověka a ani nechci znát vše, co o mě šířil směrem k unii nebo k dalším lidem.“
[caption id="attachment_7595" align="aligncentre" width="400"]
Jiří Kysel na střídačce juniorské reprezentace.[/caption]
Oficiálním důvodem vašeho odvolání bylo především náhlé přerušení jakékoliv komunikace z vaší strany s unií. Proč k ní došlo?
„To opět není pravda, Zdeněk Skružný na tiskové konferenci před listopadovým EFT, před nímž jsem byl odstaven od týmu, vědomě lhal. S unií jsem byl v tu dobu v podstatě v denním kontaktu. Navíc sekretářka pro úsek reprezentace, která se mnou řešila 95% věcí, hraje v klubu, kde působím. Jediný komunikační kanál, který se zastavil, byl mezi mnou a Luďkem Benešem. A to v době, kdy jsem nabyl jistoty, že se mnou spolupracovat nechce, kdy už dělal věci za mými zády a tak dále. V ten moment jsem mu přestal volat a požádal jsem unii o schůzku s návrhem výměny asistenta v realizačním týmu pro EFT.“
Jak ta schůzka probíhala?
„Na ní byl Zdeněk Skružný na základě informací od Luďka Beneše už předem rozhodnutý, že mě odvolá a vedením týmu na EFT pověří právě kamaráda Beneše s tím, že se jedná o řešení pro jednu akci a po ní bude situaci se mnou řešit komise reprezentace. Pak se se mnou pouze sešla trojice Tomáš Vaculík
(vedoucí reprezentační komise – pozn. aut.), Zdeněk Skružný a Libor Dinga
(vedoucí úseku reprezentace – pozn. aut.), aby mi oznámili, že mě odvolávají. Že prý nemají žádné florbalové výhrady, nic po stránce odbornosti, ale že se mnou ukončují smlouvu z důvodu špatného manažerského řízení realizačního týmu. Neboli – neuřídil jsi Beneše, který ti tam byl dosazen, a to, že tam byl dosazen, popíráme.“
[caption id="attachment_7598" align="aligncentre" width="323"]
Zdeněk Skružný a Jiří Kysel (vedle sebe vpravo nahoře) se sešli ve zlatém týmu na předloňském akademickém mistrovství světa v Praze.[/caption]
Vaše situace se však řešila ještě dlouho po návratu ze zmíněného EFT, reprezentační komise vaše argumenty plánovala vyslechnout. Jak jste se snažil situaci řešit dál?
„Na zasedání komise reprezentace jsem nebyl nikdy pozván. Reprezentace juniorů je jediná ze 4, která v ní nemá zastoupení. Takže ani nevím, na základě jakých faktů o mě rozhodovali. Z realizačního týmu na EFT mě i přes platnou smlouvu neodvolala komise, nýbrž jen triumvirát ve složení Zdeněk Skružný (šéftrenér reprezentací), Libor Dinga (pasivní účastník schůzky, dosazený bez výběrového řízení Skružným na post šéfa reprezentačního úseku) a Tomáš Frank (ředitel sekretariátu). Nejspíš s telefonickou dohodou s Tomášem Vaculíkem (šéfem reprezentační komise), kterého jsem za 2 roky neviděl na žádné akci, ani jsem s ním nemluvil telefonem, dokonce ani po mistrovství světa, ani po prodloužení smlouvy na další cyklus.“
Vedle zmíněného vám byl vyčítán i fakt, že vašim plánům s juniorským národním týmem chybí jasná vize, kam by měl celek směřovat…
„Co se týče koncepce, mnohokrát jsem slyšel od šéftrenéra Skružného, že bude vytvořena v konkrétní podobě se styčnými prvky pro všechny 4 reprezentace, ale dosud (nebo alespoň do doby mého odvolání) tomu tak není, a tak jsem vycházel z vlastního herního pojetí, stejně jako jsme s kolegy postupovali v celém minulém cyklu. Vzhledem ke zkušenostem z 2letého působení jsem navrhoval termínovku s jednodenními tréninky ve dnech po sobě následujících v Praze a v Ostravě, které jsem hodlal bez nároku na honorář všechny vést. Ostatně i kvůli reprezentaci jsem se před časem stěhoval do Prahy a v této (i v minulé) sezoně vzhledem k možnému konfliktu zájmů působím v ženském florbalu.“
[caption id="attachment_7596" align="aligncentre" width="359"]
Zamyšlený Jiří Kysel.[/caption]
V čem tedy vidíte důvody odvolání vy?
„Předně mě mrzí, že mi nikdo neřekl do očí, že mě chce vyměnit a proč. Poznal jsem na vlastní kůži poprvé, že i ve florbalu existují lži a podrazy – beru to jako cenou životní zkušenost. Proč mě chtěli vyměnit, to není otázka pro mě, ale je zbytečné ji kompetentním pokládat. Mohu se jen domnívat, že kamarádské vazby předčí pracovní nasazení a chuť pomáhat českému florbalu. Nejspíš k mému odchodu přispěla i moje snaha pomoci ostatním trenérům formou založení trenérského portálu, který byl unii trnem v oku. Po mnoha letech nakonec úspěšného přesvědčování komise mládeže pro zavedení dětských soutěží ve formě 3+1 a pro zavedení snižovačů branek jsem k příležitosti 20. výročí ČFbU směřoval dopis s konstruktivní kritikou a s doporučeními na vedoucí činovníky unie, i to mi nejspíš uškodilo.“
Máte nějaký konkrétní důvod pro to, proč si to myslíte?
„Radil jsem jim tehdy soustředit se víc na kvalitu než stále jen na kvantitu. Především v otázkách trenérsko-metodických jako je vzdělávání trenérů, působení metodika, práce s talentovanou mládeží a tak dále. Divil jsem se tomu, že jako reprezentační trenér řeším s komisí pouze rozpočet a termíny, a nikoliv sportovní stránku věci. Scházela mi odborná diskuze nad směřováním herního stylu, herního rozvoje hráčů, společná koncepce všech reprezentačních týmů, vzájemné předávání poznatků mezi reprezentacemi a posléze i do trenérské obce uvnitř hnutí. A to tehdy ještě ani nebyl souběh šéftrenérské funkce s asistentskou u mužské reprezentace. Od reprezentační komise jsme jako trenéři neměli jediný sportovní úkol, zkrátka jsme si měli vybrat nejlepší hráče a pokud by kluci ubránili jeden ze dvou víkendových zápasů na mistrovství světa a získali by medaili, byli bychom prohlášeni za úspěšné…“
Jiří Kysel na střídačce juniorské reprezentace.[/caption]
Oficiálním důvodem vašeho odvolání bylo především náhlé přerušení jakékoliv komunikace z vaší strany s unií. Proč k ní došlo?
„To opět není pravda, Zdeněk Skružný na tiskové konferenci před listopadovým EFT, před nímž jsem byl odstaven od týmu, vědomě lhal. S unií jsem byl v tu dobu v podstatě v denním kontaktu. Navíc sekretářka pro úsek reprezentace, která se mnou řešila 95% věcí, hraje v klubu, kde působím. Jediný komunikační kanál, který se zastavil, byl mezi mnou a Luďkem Benešem. A to v době, kdy jsem nabyl jistoty, že se mnou spolupracovat nechce, kdy už dělal věci za mými zády a tak dále. V ten moment jsem mu přestal volat a požádal jsem unii o schůzku s návrhem výměny asistenta v realizačním týmu pro EFT.“
Jak ta schůzka probíhala?
„Na ní byl Zdeněk Skružný na základě informací od Luďka Beneše už předem rozhodnutý, že mě odvolá a vedením týmu na EFT pověří právě kamaráda Beneše s tím, že se jedná o řešení pro jednu akci a po ní bude situaci se mnou řešit komise reprezentace. Pak se se mnou pouze sešla trojice Tomáš Vaculík (vedoucí reprezentační komise – pozn. aut.), Zdeněk Skružný a Libor Dinga (vedoucí úseku reprezentace – pozn. aut.), aby mi oznámili, že mě odvolávají. Že prý nemají žádné florbalové výhrady, nic po stránce odbornosti, ale že se mnou ukončují smlouvu z důvodu špatného manažerského řízení realizačního týmu. Neboli – neuřídil jsi Beneše, který ti tam byl dosazen, a to, že tam byl dosazen, popíráme.“
[caption id="attachment_7598" align="aligncentre" width="323"]
Zamyšlený Jiří Kysel.[/caption]
V čem tedy vidíte důvody odvolání vy?
„Předně mě mrzí, že mi nikdo neřekl do očí, že mě chce vyměnit a proč. Poznal jsem na vlastní kůži poprvé, že i ve florbalu existují lži a podrazy – beru to jako cenou životní zkušenost. Proč mě chtěli vyměnit, to není otázka pro mě, ale je zbytečné ji kompetentním pokládat. Mohu se jen domnívat, že kamarádské vazby předčí pracovní nasazení a chuť pomáhat českému florbalu. Nejspíš k mému odchodu přispěla i moje snaha pomoci ostatním trenérům formou založení trenérského portálu, který byl unii trnem v oku. Po mnoha letech nakonec úspěšného přesvědčování komise mládeže pro zavedení dětských soutěží ve formě 3+1 a pro zavedení snižovačů branek jsem k příležitosti 20. výročí ČFbU směřoval dopis s konstruktivní kritikou a s doporučeními na vedoucí činovníky unie, i to mi nejspíš uškodilo.“
Máte nějaký konkrétní důvod pro to, proč si to myslíte?
„Radil jsem jim tehdy soustředit se víc na kvalitu než stále jen na kvantitu. Především v otázkách trenérsko-metodických jako je vzdělávání trenérů, působení metodika, práce s talentovanou mládeží a tak dále. Divil jsem se tomu, že jako reprezentační trenér řeším s komisí pouze rozpočet a termíny, a nikoliv sportovní stránku věci. Scházela mi odborná diskuze nad směřováním herního stylu, herního rozvoje hráčů, společná koncepce všech reprezentačních týmů, vzájemné předávání poznatků mezi reprezentacemi a posléze i do trenérské obce uvnitř hnutí. A to tehdy ještě ani nebyl souběh šéftrenérské funkce s asistentskou u mužské reprezentace. Od reprezentační komise jsme jako trenéři neměli jediný sportovní úkol, zkrátka jsme si měli vybrat nejlepší hráče a pokud by kluci ubránili jeden ze dvou víkendových zápasů na mistrovství světa a získali by medaili, byli bychom prohlášeni za úspěšné…“
