Trvalo to 341 dní, nakonec se vrátila 28. října v duelu s Bohemians. „Moje první pocity byly super, ačkoliv jsem neměla žádná očekávání. Jsem ale ráda, že se trenéři v úterý rozhodli, že mě proti Bohemians nasadí. Teď jsme ve fázi sezóny, kdy o nic nejde, takže mám čas na rozehrání. Nějakou dobu už trénuju, takže to nebylo složité,“ popisuje svůj návrat.
Na svou šanci si počkala a zvládla část utkání. „Dohodli jsme se v úterý tak, že mě trenéři nasadí do určité části utkání, tím, že to bylo moje vůbec první utkání, tak si myslím, že bohatě stačilo a že postupně budu hrát i celé zápasy,“ plánovala.
Sama také věděla, co je třeba vylepšit. „Musím se trochu zlepšit v tom přehledu, kde kdo je, ale do play off to bude dobré,“ usmála se.
Nastoupila také v sobotu, kdy její tým zapsal v ostravském derby první porážku v sezóně. „Derby proti FBC Ostrava bylo velmi náročné a vyrovnané. Myslím si, že jsme byly v průběhu většiny utkání lepším týmem a dokázaly jsme si vytvořit dobré herní situace. Bohužel, neměly jsme až tolik gólových příležitostí a když už jsme se do nějakých dostaly, tak jsme je nedokázaly proměnit. FBC má naopak velmi kvalitní přesilové hry a dobře zvládá i hru v šesti bez brankáře. Právě v závěru zápasu nás dokázalo dostat pod velký tlak. To nakonec rozhodlo o výsledku,“ míří na konec základní hrací doby, kdy její tým ztratil dvoubrankové vedení.
Otevřenou otázkou je zatím reprezentace, za kterou by mohla odehrát následující kvalifikaci. „Nominovaná sice jsem, ale stále je tam primární dohoda mezi trenéry. Já sama za sebe jsem stoprocentně připravená na to, abych kvalifikaci odehrála, ale není to úplně moje rozhodnutí. Chápu všechny, kteří o tom rozhodují, že to nemusí být úplně bezpečné, protože ještě nemám odehrané zápasy,“ přistupuje k věci racionálně.
Během své dlouhé pauzy přišla o světový šampionát a finálové bitvy, jenže její postoj překvapí a je vlastně jejím hlavním sdělením. „Jasně, přišla jsem, ale dá se říct, že jsem vlastně o nic nepřišla. Doufám, že mě ve florbale čeká ještě hodně let a už se mi nic nestane. Doufám, že ještě nějaké věci do budoucna přijdou. Navíc s týmy jsem byla stále, jak v průběhu mistrovství světa, tak s Vítkovicemi, když jsme hrály finálové zápasy. Byla jsem prostě pořád blízko,“ hodnotí.
Teď má jasný cíl. „Tři stříbrné medaile jsou úspěchem, v této sezóně budeme mít maximálně dvě medaile a doufám, že obě budou zlaté. Například Brno na nás bude připravené, ale myslím si, že jsme TOP tým,“ usmívá se.
Její myšlenky už směřují také na první duel po reprezentační pauze, za zhruba tři týdny totiž dojde na reprízu Superfinále mezi Vítkovicemi a Bulldogs Brno. „Jasně, doufám, že v tom zápase už si pořádně zahraju, ačkoliv bych chtěla, ať si zahrají také další holky. Bude to velmi důležitý zápas, těžký, ale doufám, že to zvládneme a bude to super utkání, na které se bude dát dívat, protože bude mít úplně všechno,“ uzavírá Lenka Červená.


