Poprvé zažila pocit, jaké to je v Superfinále neuspět. „Bolí to hodně, ani nevím, na co na to říct. Smekám ale klobouk dolů před holkama z Brna, že měly sílu to v posledních sekundách rozhodnout, my tu sílu neměly,“ ocenila výkon soupeřek.
Věděla, že to od Rytířek nebylo to pravé ořechové. „Chyběla nám trochu odvaha, být silnější na balónku. Myslím si, že nám trochu chyběly i psychické a fyzické síly. Nechci se vymlouvat, ale ta semifinálová série pro nás byla velmi náročná a dnes jako bychom si nevěřily. Chvilkami jsme ze zápasu vypadávaly a Buldočky přesně tyto momenty potrestaly,“ hodnotila utkání.
Vítkovice tak nakonec ze tří finálových účastí v průběhu sezóny vytěžily tři stříbrné medaile. „Řeknu to takto: vypadá to tak, že jsme prohráli třikrát finále a je to neúspěšná sezóna, ale když to shrnu, tak měli jsme tu čest zahrát si finále Champions Cupu, kde proti nám stál nejlepší tým na světě, a to se nepovedlo, ale nemáme se za co stydět. Poté přišla nějaká únava, která se přelila do fináe Poháru Českého florbalu a o to větší motivaci jsme měli získat zlato tady,“ říkala.
Nakonec ale svému týmu poděkovala. „Byla to dlouhá sezóna, postupně nám docházely síly a i když se nám možná všichni smějí a tvrdí, že sezóna byla neúspěšná, tak já jsem na holky hrdá, tři stříbrné medaile z takových zápasů můžu hodnotit jen pozitivně,“ uzavřela kapitánka Vítkovic Sára Seevaldová.
