Nikolo, po třech zápasech jste čelili hrozbě konce ročníku. Jaký to byl pocit?
„Samozřejmě nepříjemný, sérii jsme chtěly v sobotu snížit na 1:2, ale bohužel se nám to z mnoha důvodů nepodařilo. V neděli jsme tedy stály nad propastí a bylo jen na nás, jestli se dokážeme semknout a ukázat především mentální sílu týmu.“
Mezi 3. a 4. zápasem nebylo moc času, co jste dokázali změnit?
„Šlo primárně o to, abychom se během pár hodin mezi oběma zápasy dokázaly správně nastavit v hlavách. Florbal hrát umíme, to nám pár prohraných zápasů nevezme. Ale ležela na nás deka, kterou jsme konečně potřebovaly odhodit.“
Tváří v tvář vyřazení jste změnili sestavu, asi už nebylo nač čekat. Sama jsi pak vychytala čisté konto. Jak ses v tomto týmovém setupu cítila?
„Chtěla jsem holkám co nejvíce pomoct, sama jsem cítila, že jsem v klíčových momentech série nedodala to, co bych měla. Jsem strašně ráda, že mi tým i trenéři věřili a že jsme sérii společně dokázali snížit.“
Čtvrté utkání ovlivnila také absence Elišky Plankové po červené kartě. Je to něco, co se mezi Vámi řešilo?
„Ne, už nebylo co řešit, nic by to na situaci nezměnilo a my jsme se musely soustředit na další zápas.“
Kde jsi viděla další příčiny toho, že se Vítkovicím nedařilo, kromě toho, že jste nestřílely branky?
„To si asi necháme pro sebe, ale střílení branek je alfa a omega: na ty se florbal hraje. Jsem ráda, že jsme v neděli střeleckou smůlu konečně prolomily a pevně věřím, že jsme tím získaly potřebné sebevědomí a sílu, kterou budeme potřebovat.“
Pouze a jen FBC Ostrava se před deseti lety povedlo otočit ze stavu 0:3 na zápasy. Je logické, že je to nyní Vaše mise, včetně pátého duelu v superfinále. Jak na to?
„My už nemáme na co čekat, nemáme se na co šetřit, do každého zápasu jdeme s tím, že je to naše malé superfinále. Jdeme krok po kroku: první krok jsme splnili, vrátili jsme sérii domů. Další krok nás čeká ve středu a pokud na hřišti opět necháme maximum, tak věřím, že našim fanouškům konečně přineseme radost z výhry.“
