Přeskočit na hlavní obsah
Finsko

Eemeli Naava: Těžko ještě někdy zažiju tak sjednocený tým. Joonasovi držím s Českem palce

Michal Dannhofer

30.4.2026

Není to poprvé v historii, ale přesto. Příběh Eemeliho Naavy a jeho otce Joonase je unikátní, otec se synem ze zahraničí ještě v českém Superfinále titul nezískali. Přitom Eemeli poskytl Florbal.cz obsáhlý rozhovor, který je zajímavou sondou nejen do fungování boleslavského týmu. A to i s vědomím toho, že se mladý florbalista vrací do Finska.

Eemeli, jak byste zhodnotil sezonu 2025/2026?
„Pokud bych sezonu měl zhodnotit jedním slovem, tak by to bylo snadné – úspěšná. Z týmového pohledu si myslím, že jsme v průběhu celého ročníku zůstali konzistentní a reálně nikdy neměli nějaký výkonnostní drop, což výsledky také reflektují. Samozřejmě, že zatím vším je spousta tvrdé práce a obětování, ale když se na to podívám zpětně, tak nejvíce oceňuji právě ty momenty, kdy jsme vítězství a úspěchy slavili společně.”
Do Česka jste přišel za svou první zahraniční zkušeností. Jaká byla vlastně původní myšlenka za tím vším?
„Řekl bych, že tou původní myšlenkou bylo přijít sem a rozvíjet se jako florbalista. O tom to bylo. Cítil jsem, že potřebuji určitou změnu a nadechnout se nového vzduchu v novém prostředí. Era mi stále byla velmi blízká, ale někdy to prostě na vás může dát určité břemeno. Na konci dne bych ale řekl, že se z toho stalo mnohem více než jen ‚rok na rozvoj v zahraničí‘. Řekl bych, že své největší lekce jsem se naučil mimo florbalová hřiště. Vlastně je to tak, že když jsem v Boleslavi podepsal, tak myšlenka nebyla taková, že bych s boleslavským A týmem hrál nebo trénoval. Ale během léta jsem zanechal dojem a když k tomu přičtete trochu štěstí, tak jsem dostal možnost a povedlo se mi ji využít.”

Hrát za Boleslav také znamenalo mít vlastního otce za hlavního trenéra. Jak to fungovalo?
„Řekl bych, že to bylo dobré. S Joonasem už jsme takto fungovali v minulosti, takže jsme věděli, že to přináší jak pozitiva, tak určité výzvy. Fakt, že jsme byli na stejné straně možná přinesl trochu více extra tlaku, protože přirozeně vždy chcete být tím nejlepším pro druhého člověka. Z týmového hlediska bych řekl, že nenastal žádný velký problém a obecně to fungovalo velmi dobře.”
Jak jste spolu fungovali na bázi hráč-trenér?
‚„Lhal bych, kdybych řekl, že to bylo snadné. Je vlastně nemožné se úplně vyhnout nějakým drbům, jak vevnitř, tak mimo klub. Za prvé jsem se snažil tomu nevěnovat příliš pozornosti, ale samozřejmě, že nastaly momenty, kdy to bylo složité ignorovat. Jsem ten typ osobnosti, která má tendence nad věcmi hodně přemýšlet a vytvářet si v hlavě různé scénáře. Když k tomu připojíte, že jsem si občas myslel, že přivírám oči, protože jsem nikdy vlastně nevěděl, co se říká o mě nebo o mém vztahu s Joonasem, tak to opravdu nebylo snadné. Ale na konci dne, jak jsem řekl, fungovalo to pro oba opravdu dobře.”
V obecné rovině měla Boleslav skvělou sezonu, bez jediné porážky na českém území. Co dělá Boleslav tak speciální?
„Řekl bych, že to začíná lidmi a každým, kdo byl do běhu týmu a klubu zapojen – hráči, trenéři, management. Co jsme spolu měli a dokázali, je výsledkem kolektivního snažení, vytvořeného na bázi tvrdé práce a vytrvalosti. Když máte k dispozici tolik TOP hráčů, zkušených trenérů a lidí, kteří toho v tomto sportu tolik dosáhli, tak to přirozeně vytváří prostředí, ve kterém jste pod tlakem toho být každý den lepší. Podle mě to pak vytváří konzistentnost.
Dávám stejnou odpověď, když se mě lidé ptají na tuto otázku. Je nemožné určit jednu osobu jako tu nejdůležitější. Měli jsme téměř 15 hráčů národního týmu a neuvěřitelný trenérský tým a každý na ten pomyslný stůl položil své silné stránky a kvality. To je podle mě to tajemství za úspěchem.”
Ve florbalovém prostředí hodně rezonuje tréninkový proces Boleslavi. Když to srovnáte s Finskem, je opravdu tak jiný?
‚„Je to jako den a noc. Ale jak jsem říkal, když máte okolo sebe tolik úspěšných lidí, tak to přirozeně vytváří silný proces. A pak samozřejmě platí, že trenéři jsou velkou součástí toho všeho. Vždy jsme byli kvalitně připraveni na každého soupeře, což je další důkaz toho, že tady byla konzistence. Příprava na týmy jako Vinohrady a na druhé straně třeba Vary Bohemians byla přesně ta samá, což také podle mě říká hodně o tom, proč jsme dokázali zůstat tak konzistentní.”

Co byste řekl k týmovému duchu v Boleslavi. Zažil jste během kariéry něco podobného?
„Cítím, že tým je postaven na silných základech. Měli jsme mladé hráče, jako například mě nebo Mikeše Motejzlíka, ale také florbalové a klubové legendy jako Milana Tomašíka nebo Patrika Suchánka. Co je neuvěřitelné je fakt, jak může být tým napěchovaný tak velkými osobnostmi a úspěšnými hráči, pořád tak sjednocený. Nikdy jsem nic takového nezažil a je těžké si představit, že něco takového jinde ještě zažiju.”
Váš otec má silné a úspěšné propojení s českým florbalem, které bude pokračovat. Jak vnímáte jeho cestu?
„Samozřejmě vím, že za těmi výsledky je spousta tvrdé práce a obětování. Není to jen o práci v Bolce, ale také o práci s národním týmem. Když s ním pracujete, tak můžete jasně vidět, jak moc zapálený do práce opravdu je. Jeho schopnost zkombinovat pozitivitu a zapálení, společně se správnou dávkou odhodlání a porozumění je neuvěřitelná, už jen když ji sledujete. Myslím si, že na konci dne za něj výsledky mluví více než cokoliv jiného. Také to, jakým způsobem jeho týmy působí zvenku, a to jak ve smyslu samotné hry nebo mentality, tak řekne hodně. Dokud tedy budu na druhé straně, tak mu a českému národnímu týmu budu držet palce.”
Už bylo oznámeno, že se vracíte zpět do Finska. Jakou největší zkušenost si z Boleslavi odnesete?
„Bylo by snadné říct, že to jsou momenty úspěchů a vítězství, ale co mi bude opravdu chybět, to je každodenní práce s hráči, kolektivem. Být obklopen takovou kvalitou a hráčskou velikostí na denní bázi je něco opravdu neuvěřitelného. Doufám, že si něco z toho budu moci odnést zpět do Finska. Chtěl bych věřit tomu, že není příliš důležité to, co si lidé myslí, když přicházíte, ale co si myslí, když naopak odchází. Věřím tomu, že opouštím Boleslav jako o něco lepší místo, než když jsem přicházel.”