Buldočky rozhodly gólem 4 sekundy před koncem, po úpravě statistik patří Adéle Částečkové. „Nečekala jsem, že to tam padne. Ale stalo se. Takže nemám co víc říct,“ smála se v mix zóně Anna Brucháčková.
Následné čtyři sekundy už byly hraničním časem a Vítkovice svůj osud nezvrátily. „Doufaly jsme, že to udržíme. Měly jsme taktiku hrát buly dopředu a zkusit to podržet,“ popisovala stěžejní hráčka Bulldogs.
Po pouhých čtyřech letech od baráže tak Bulldogs stojí na opačném pólu, jako vítězky nejvyšší soutěže. „Je to zásluha jak starých holek, které nám extraligu udržely, tak i mladých, které teď přišly. Je to vývoj. Holky se hrozně snaží, mají základ od dětských kategorií. Je to vidět,“ chválí principy vedení oddílu.
Je to oranžová pohádka? „Jo, dalo by se to tak říct,“ usmívá se.
Její tým přitom nesemlela premiéra v O2 Aréně a hned svou první účast dokázal přetavit ve zlato. Viděla nervozitu? „Trošku… Je to větší než u nás na hale, víc fanoušků. Na každého to trochu dopadne. Ale jak jsme vstoupily na hřiště, holky hrály sebevědomě. Občas nám to uskočilo, ale dostaly jsme se do toho. A dopadlo to dobře,“ hodnotila.
Svému týmu ale věřila. „Strach jsem neměla, jak znám holky, tak se s ničím neserou, jdou na hřiště a hrajou. Nějaké holky mají zkušenosti z juniorské reprezentace, kde bývá víc lidí než na lize, ale před takovou kulisou jsme ještě nehrály,“ použila i ostřejší, ale výstižné slovíčko.
Sama šla vlastně příkladem, po brance na 2:2 se do kamery usmála a ještě zamávala. „Jo, to potěší, když slyšíte svoje jméno a víte, že se vám něco povedlo,“ smála se.
V rodině navíc bude mít hned dvojitou oslavu, protože slavit může společně se starší sestrou Emou, autorkou první branky. „Je to krásné. Těším se s Emčou na oslavy, my spolu i bydlíme v Brně, tak oslavy budou asi dlouhé,“ zmínila.
Na závěr přišla také otázka o případném dalším angažmá. „Na to ještě nemám úplně odpovědět,“ chtěla především slavit zlaté medaile Anna Brucháčková.
