Pane trenére, o víkendu se Chodovu povedlo porazit Vítkovice. Jak utkání hodnotíte?
„Je to výhra, která se určitě počítá a jsme za ni moc rádi. Všechny lajny a gólmanka nám fungovaly dobře, každá jedna z nich v určitém faktoru nejlépe a je fajn vědět, do čeho se nám složení lajn profiluje, přesně to je jeden z velkých benefitů zápasu s tak silným soupeřem. Utkání si už od neděle postupně analyzujeme, ale ve finále utkání hodnotíme pozitivně jak z pohledu výsledku, tak výkonu.“
V zápase jste se dostali do vedení 2:0, následně Vítkovice srovnaly, ale vítězná branka patřila pražskému týmu. Bylo klíčové, že Vítkovice nešly do vedení?
„Vedení Vítkovic by do plusu určitě nebylo, ale klíčové za mě především bylo, že jsme po ztrátě vedení nepanikařili, neustoupili z plánu, neklesli na mysli a všichni jsme věřili, že v plánu můžeme pokračovat. Ve třetí třetině jsme byli pod tlakem soupeře určitě více, než bychom si přáli, ale s tím jsme po zkušenosti z minulého utkání počítali a byli na tlak připravení.“
Výhra udržela Chodov v souboji o prvenství v základní části. Je to něco, nad čím přemýšlíte anebo je to především velké povzbuzení směrem do blížícího se play off?
„Upřímně si myslím, že 1. pozici si Vítkovice pohlídají, na to my máme velkou ztrátu. Co naopak máme blíž, tak je 2. místo, které sice už nemáme ze 100% ve svých rukách, ale Tatran po finále Poháru čeká Olomouc, kterou není na místě podceňovat. Pro nás tedy výhra nad Vítkovicemi primárně povzbuzení směrem k play-off.“
Obecně mi přijde, že se Vám hraje lépe proti Vítkovicím a třeba FBC Ostrava, než proti Tatranu Střešovice. Je to dáno třeba tím, že se jedná o pražské derby a hráčky se více znají nebo třeba herním stylem obou týmů?
„Zajímavá úvaha zvenčí. Vzhledem k letošní bilanci by se dal váš dojem potvrdit, Tatranu jsme letos nedokázali vzít ani bod, zatímco ostravským týmům ano.
Z mého trenérského pohledu to tak nevnímám, vnímám určitou podobnost v herním a týmovém nastavení týmů Tatranu a FBC, nad nimi se musím zamýšlet více z pohledu nastavení mentální připravenosti týmu, protože odhodlání a v dobrém slova smyslu agresivita, je v těchto zápasech na velmi vysoké úrovni a jejich trenéři jsou mi za tuto jejich práci s týmem inspirací.
Naopak s Vítkovicemi cítím, že jsem se mohl pustit do velkých detailů z pohledu taktiky, strategie a držet náš tým v co největší koncentraci plnění týmových pokynů, protože zkušenost na střídačce i na hřišti je v tomto týmu obrovská.“
Chodovský tým je extrémně mladý, nejstarší hráčka se narodila v roce 2000. Jste rád za to, že hráčky si do zápasů přináší určitou vítěznou mentalitu z mládeže, kde je Chodov stabilně vysoko?
„Určitě jsem, bylo to něco, čím jsme hráčky mladších ročníků našeho klubu očkovali od naší první společné sezony v dorostenkách a věřím, že je tato mentalita doprovází nejen na hřišti, ale třeba i u náročných zkoušek ve škole a přenesou si to i dál. Baví mě sledovat chování, kdy se hráčky nevzdají za jakéhokoli stavu, mají výhodu v tom, že ony už mnohokrát zažily, že se to vyplatí a rádi na to společně vzpomínáme.“
Očekáváte, že se to projeví i v play off, protože chodovské mladé hráčky jsou zvyklé ve vyřazovacích bojích zvítězit?
„Budu jedině rád a ani my v realizačním týmu neumíme přemýšlet jinak, než ambiciózně. Není důvod se shazovat nebo držet motivaci a ambice na uzdě.“
Jednoznačnou jedničkou se vyprofilovala Eliška Svrčková, jak zatím hodnotíte její výkony?
„Eliška naprosto potvrdila očekávání a jsme rádi, že naši branku stráží. V několika zápasech nás svými výkony udržela v možnosti bojovat až do poslední chvíle, má na naši hru dobrý vliv, chce se zlepšovat, chce hru chápat, téměř každý trénink pro ni začíná už hodinu předem, protože s trenérem gólmanek Karlem Perglerem a naší druhou gólmankou Verčou Suchanovou neustále analyzují své výkony, precizně se připravují a proto mezi nás tak rychle zapadla.“
V posledních týdnech se na sociálních sítích řešily „mantinely na Chodově“. Chcete se k tomu nějak vyjádřit?
„Nebylo hezké na sebe koukat, schovávat se nebudu a rozhodně jsem se nad sebou zamyslel. Nechci se takto prezentovat, nikomu jsem neměl v plánu ubližovat a nelíbí se mi to, zkrátka jsem dvakrát neunesl emoce. Nerad bych, aby to rostlo dál až v moment, kdy bych například oslabil náš tým svým vlastním vyloučením nebo červenou kartou, oslabení týmu bych si vyčítal nejvíce. Jako hráč jsem na své výkony koukal neustále a hledal cesty ke zlepšení, jako trenér sám sebe analyzuji nadále a toto zvládání emocí je jedna z věcí, která je potřeba zlepšovat.“
