Někdy se holt na dresu objeví víc čísel... Tenhle nosila v minulé sezoně Michaela Obselková, kdy ještě hájila branku pražského ELITE.
27. 3. 2014 Brankáři (2) KOMENTÁŘŮ

BRANKÁŘI A ČÍSLA. Podle čeho si vybírají to své šťastné?

 



Celý život nás obklopují různá čísla. Některá vyjadřují hodnoty výkonů, vzdálenosti nebo nominální hodnotu určitého produktu či služby. Jsou lidé, kteří věří, že čísla ovlivňují jejich osudy a také brankáři o výběru svého identifikačního symbolu často velmi přemýšlejí. V článku se například dozvíte, proč tatranský Tomáš Kafka nosí na zádech 69 nebo kdo z extraligy vystřídal už víc než 3 různá numera.

Dominik Lupták – číslo 1 (1. SC WOOW Vítkovice, G2 liga juniorů)
„Vybral jsem si číslo 1, protože ho odmala nosil můj vzor, fotbalový brankář Iker Casillas z Realu Madrid. Jinak na číslech nějak nelpím, dorostenecké sezony jsem odchytal v nafasované 26, protože jiný dres mé velikosti na skladu nebyl.“

Pavel Kováč – číslo 3 (TJ Turnov B, 5. nejvyšší liga)
„Číslo 3 je mé oblíbené stejně jako 11, ale ta už byla na hráčském dresu, tak jsem přešel na trojku. Jinak ta byla taky mým posledním závodním číslem, když jsem ještě jezdil motocross, takže i trocha nostalgie…“

Martin Kohout – číslo 17 (SK Bivoj Litvínov, 1. liga)
„Jako mladý jsem chytal ve fotbalu, a tam je ‚povinností‘ mít na dresu jedničku. Ve florbalu už to pravidlo tak pevné není, ale na jedničku jsem byl zvyklý, tak jsem k ní přidal šťastnou sedmu. Od té doby mi to zůstalo a taky zůstane.“

Lenka Kubíčková – číslo 22 (1. SC WOOW Vítkovice)
„Když jsem kdysi na gymplu začínala s florbalem, asi tak před 15 lety ještě jako hráčka v poli, zbyl na mě dres s jedenáctkou. Později jsme založily ženský tým v rámci FbK Svitavy, já šla do brány a jedenáctku jsem přenechala spoluhráčce, která po ní toužila. A jelikož jsem chtěla mít nadále 2 stejné číslice, zvolila jsem to nejbližší dvojčíslí – 22.“

Lukáš Souček – číslo 29 (1. SC WOOW Vítkovice)
„To číslo jsem si vybral hned, jak jsem začal s florbalem. Tehdy to bylo asi proto, že jsem se narodil 29. srpna.“

David Rytych – číslo 30 (FbŠ Bohemians)
„Od začátku mého působení v brance jsem měl číslo 78. Když si to vezmu, ani jsem si jej nevybral. Dostal jsem ho od trenéra, který mi obrátil poslední dvojčíslí ročníku narození. Teď mám číslo 30. Vzal jsem si ho, když jsem odcházel do Finska, bral jsem to jako nový začátek. Třicítku mají i Henrik Lundqvist nebo Michal Neuvirth v NHL, a i když jsem si ji nevzal kvůli nim, jsem rád, že máme společné číslo, fandím jim…“

Martin Beneš likviduje nájezd Vojtěcha Bagina.

Martin Beneš likviduje nájezd Vojtěcha Bagina.

Martin Beneš – číslo 30 (AC Sparta Praha)
„Z mého outfitu je zřejmé, že jsem fanda New Jersey Devils (klub NHL – pozn. aut.). A už od dětství, kdy jsem hrál hokej, je můj vzor jejich brankář, nestárnoucí Marty Brodeur, který má právě číslo 30.“

Tomáš Kafka – číslo 69 (Tatran Omlux Střešovice)
„Historie čísla 69 vznikla někdy kolem roku 2000, kdy mi přišel nový dres. Do té doby jsem chytal s číslem 1, a v tu chvíli – měl jsem trochu divočejší období – mi už jednička přišla nudná. Chtěl jsem provokovat, tak jsem si vybral číslo 69. Souvislost to má takovou, jakou si myslíte…“ 🙂

Anežka Zakostelecká – číslo 69 (FBC UNITED České Budějovice, 1. liga)
„Chtěla jsem mít na dresu číslo 69, protože ho nosí Tomáš Kafka, můj vzor.“ 🙂

Lukáš Bauer – číslo 74 (BILLY BOY Mladá Boleslav)
„Číslo je nejen pro gólmana taková posvátná věc. U mě se mění vždycky s klubem. V začátcích ve Vinohradech jsem měl 1, v Tatranu 91, v Liberci 35 a s příchodem do Boleslavi jsem musel vymyslet něco nového. Číslo 74 je jednoduchým spojením dne a měsíce mého narození.“

Miroslav Svoboda – číslo 77 (FBC Liberec)
„Číslo 77 jsem si vybral, protože 7 je moje šťastné číslo. Ale ve většině sadách dresů je pro hráče v poli, tak jsem to zvolil takhle.“

Jan Borák – číslo 96 (FbC Panthers, 3. nejvyšší liga)
„Číslo 1 až 20 bylo pro hráče, já chtěl 10, ale to nešlo. Tak jsem vybral 96, což je rok, kdy jsem se musel pro nějaké to číslo rozhodnout. A vydrželo to dodnes. Když se číslo otočí vzhůru nohama, je stejné…“


Autor: Jakub Koráb



KOMENTÁŘE

  • Číslo 60 na mém dresu je nejen ročník narození, ale i moje přání chytat do 60-ti (a třeba i déle)… a že to jde, dokazuje můj kolega a kamarád Honza Pavlík (ročník 53, snad se neurazí) se kterým se už nějaký čas potkáváme a to nejen na Prague Masters…. :-)) Ahoj Honzo :-)))

Napsat komentář

*